Bylo jedno ledově studené ráno, když jsem se probudil ještě před svítáním. Venku už byly teploty hluboko pod nulou, a tak jsem věděl, co mě čeká. Každé ráno to samé – oblečení, ranní káva a pak ven do mrazu, abych se postaral o auto. Nejdřív nastartovat, očistit od sněhu a ledu, a pak teprve vyrazit do práce. Tak jsem vyšel ven, nastartoval auto, aby se motor trochu zahřál a začal škrabat. Ale nebyl jsem u toho sám. Můj soused, pan Dvořák, byl už na nohou a nevypadalo to, že by měl dobrý den. „Si děláš srandu, musíš to chcípnout!